Co by mělo předcházet prvním krůčkům dítěte

Začíná chodit? Nevoďte ho za ručičku

Asi všichni rodiče se shodnou, že okamžiky spojené s prvními krůčky dítěte patří k těm nejkrásnějším v životě. Tyhle chvíle jsou ale zároveň velmi důležité pro jeho budoucí pohybový vývoj. Zjistili jsme, co by mělo první chůzi dítěte předcházet, jak by měla správně probíhat a jakých chyb se vyvarovat.

Ta zásadní změna, kdy se malá „opička“ promění v „homo sapiens“ a místo běhání po čtyřech se vzpřímí a vydá se po dvou kolem nábytku, nastává přibližně okolo prvních narozenin dítěte. Vývoj každého jedince je ale hodně individuální, proto některá batolata chodí již v 10 měsících, jiná začínají třeba až okolo 16. měsíce. To ale není podstatné, důležité je, aby byl celkový pohybový vývoj plynulý a dítě žádnou fázi nepřeskočilo.

Kvadrupedální chůze

„Chůze je přirozeným vyústěním vývoje pohybového aparátu u batolat. Dítě musí postupně zvládnout několik fází – samo se postavit u opory, stát na nohou a nést váhu celého těla, dělat kroky a na závěr udržovat v chůzi potřebnou rovnováhu. Vývoj chůze od prvních náznaků až po zdárné a bezpečné zdolání větší vzdálenosti je postupným procesem, který trvá několik měsíců. Podstatné je, aby dítě dospělo k chůzi samo – nejdříve se ze vzpřímeného kleku postaví u nějaké vhodné opory – ohrádka nebo postel, houpe se na nožičkách, postupně dělá krůčky okolo ohrádky nebo nábytku. Jakmile získá jistotu, samo se pouští a zkouší první kroky bez opory. Takzvaná kvadrupedální chůze, tedy chůze okolo nábytku, je velmi důležitá pro stabilizaci kyčelních kloubů a je dobře, když v ní dítko aktivně podporujeme,“ vysvětluje Kristýna Přibylová, která vede v Praze dětské tělocvičny Monkey´s Gym, jež jsou vybavené speciálním nářadím pro nejmenší, a kde s dětmi zábavnou formou cvičí zkušení instruktoři.

Pravidlo „minimální pomoci“

Různá chodítka nebo běhátka, ve kterých děti více sedí, než stojí, jsou usnadněním pro rodiče, pro vývoj chůze nemají však velký význam. Dokonce mohou rozvoj samostatné chůze i zbrzdit, jelikož děti nenutí vyvíjet potřebnou svalovou aktivitu ani nepodporují stabilitu. Příliš brzký přechod k přímé chůzi za podpory rodičů – vedením za ručky – se také nedoporučuje. „Obecně lze říci, že ve vývoji chůze je nejlepší uplatňovat pravidlo „minimální pomoci“, díky němuž se dítko v chůzi zdokonaluje přirozeně a dle vlastního tempa bez tzv. umělé vnější pomoci. Stačí, když zajistíme prostředí, kde se může takto bezpečně pohybovat, a postupně ho motivujeme, aby se na chvilku pustilo a od jedné opory udělalo samostatný krůček k jiné. Pomoci mu můžeme také tím, že volíme cviky, jimiž podporujeme stavění se, chůzi okolo nábytku nebo nácvik rovnováhy,“ radí Kristýna Přibylová.

Boty ano, či ne?

A jak je to s botičkami? Kdy je vhodné je dítěti obout? Až když už chodí, nebo ještě dříve? A můžou mu pevné botičky usnadnit nácvik chůze?

„Botky patří na nožičky ve chvíli, kdy dítě začne chodit ve venkovním prostředí. V počátcích se pro domácí chůzi doporučují měkké ťapáčky s neklouzavým povrchem, které skutečně mohou dětem pomoci – a to právě tím, že zajistí, aby jim nohy po podlaze neklouzaly. Ovšem představa, že boty s tvrdou podrážkou pomůžou dítěti držet rovnováhu, je mylná. První skutečné botky musí být hodně měkké, ohebné na všechny strany a přitom kvalitní a z prodyšného materiálu. V létě rozhodně doporučujeme sandálky s pevnou špičkou kvůli zakopávání,“ připomíná zkušená instruktorka, která je sama maminkou tří dětí.

Zkušenosti k nezaplacení

A jaká opatření je třeba učinit, aby se dítě při prvních krůčcích nepotlouklo? Především je vhodné se při prvních krůčcích vyvarovat tvrdých povrchů, k nimž počítáme v interiéru zejména dlažbu a venku pak betonové cesty. Snažíme se volit chůzi venku po trávě a doma pak trénujeme ideálně na koberci či linoleu, případně na dřevěné podlaze.

„Určitě je nutné v tomto období odstranit z dosahu různé potenciálně nebezpečné předměty – ostré rohy, skleněné stolky, ubrusy, za které by dítko mohlo zatáhnout a něco na sebe shodit. Na druhou stranu není třeba pády při nácviku chůze při zachování uvedených pravidel úplně eliminovat. Děti mají sbírat různé zkušenosti – kladné, ale i záporné, ke kterým právě drobné pády patří. Učí se tak vnímat následek svého konání, jsou nadále při chůzi obezřetnější a také jim hrozí méně úrazů než dětem, které rodiče od těchto negativních zkušeností zcela izolují,“ radí Kristýna Přibylová.

Možné cviky pro podporu chůze:

- Samostatné postavování u opory – tou může být ohrádka, pohovka a později třeba hladká stěna. Dítko posadíme k opoře a oblíbenou hračkou, kterou držíme nad ním, ho motivujeme, aby se nejdříve vytáhlo do vzpřímeného kleku a v další fázi si stouplo postupně na jednu a pak i na druhou nohu.

- Zvedání předmětů ze země – v prvních obdobích chůze mají některé děti problém s posazením ze stoje – už se umí postavit i jít, ale neví, jak se dostat zpátky na zem. Proto je dobré trénovat zvedání předmětů ze země s přidržováním jednou rukou. Dítko se tak naučí se snížit do dřepu, uchopit hračku a zase si stoupnout, zatímco se druhou rukou přidržuje. Tato dovednost mu usnadní posazování ze stoje i v prostoru.

- Chůze okolo nábytku – hračky dáme na pohovku tak, aby k nim dítko muselo dojít bokem, zatímco se ručkama opírá o pohovku. Je dobré dbát na to, abychom hračky dávali střídavě na obě strany. Jakmile získá při chůzi jistotu, můžeme cvik ztížit tím, že hračku umístíme tak, aby dítko muselo udělat jeden či dva kroky v prostoru bez opory.

- Kopání do míče – lehký míček o průměru cca 25 cm postavíme na zem kousek od nohou dítka. Motivujeme ho, aby do něj nohou koplo. Po čase bude do míče kopat samo s nadšením a bez nutnosti pomoci. Nejdříve zkoušíme při stoji u opory, postupně dle schopností dítěte můžeme cvik zařazovat i ve volném prostoru. Je opravdu skvělý na trénink rovnováhy!