Pohyb je samozřejmou součástí života a děti ho přirozeně vyhledávají. Bylo by škoda vzít jim nadšení ze sportování příliš brzkou specializací, kdy je na prvním místě dril a výkon. Mnohem rozumnější je dopřát jim nejprve všeobecnou pohybovou průpravu pod dohledem zkušených profesionálů, která respektuje jejich psychomotorický vývoj, a navíc je hravá a zábavná.
„V posledních letech bylo „módní“ dávat děti už ve 3 nebo 4 letech na některý z úzce specializovaných sportů – nejčastěji fotbal, hokej, balet, judo, golf, tenis… Někdy také hrál při výběru větší roli zájem rodiče než dítěte. Dospělí si tím tak trochu plnili své sny – třeba o vlastní neuskutečněné sportovní kariéře, anebo viděli v pohybově nadaném potomkovi budoucího slavného olympionika. Ale tréninky se v těchto případech zaměřují převážně na daný sport, pohybová průprava je často upozaděna nebo neprobíhá vůbec, a dětem pak chybí základní pohybové dovednosti,“ upozorňuje Kristýna Přibylová z centra Monkey´s Gym, které se zaměřuje na přirozené cvičení s dětmi od nejútlejšího věku podle jejich psychomotorického vývoje. Dnes už se podle ní i dalších odborníků situace (i díky medializaci této problematiky) o dost zlepšila, ale určitě stojí za to stále připomínat, jak je důležité nepřeskočit u malých dětí všeobecnou pohybovou průpravu a řídit se jejich psychomotorickým vývojem. Se specializací je pak dobré počkat až na začátek školní docházky, u některých sportů i déle.
Závodnická kariéra počká
Pro dítě má brzká specializace na jednu sportovní disciplínu hned několik negativních důsledků. Především dochází k jednostranné pohybové zátěži i celkovému přetěžování pohybového aparátu v příliš raném věku. Zároveň se malý „závodník“ již odmalička ocitá pod psychickým tlakem, kdy musí příliš přemýšlet nad svými sportovními výkony, úspěchy či neúspěchy, a vytrácí se samotná radost z pohybu. Velmi brzy tak může dojít k vyhoření, kdy dítě přestane sport bavit nebo k němu dokonce získá averzi. Příliš brzká specializace vede i k tomu, že tyto děti sice dokážou v 5 letech bruslit nebo hrát tenis, ale když přijdou do kolektivu dětí, které absolvovaly „pouze“ všeobecnou pohybovou přípravu, zaostávají za nimi v základních pohybových znalostech. Proto je důležité, aby rodiče, kteří chtějí ve svých potomcích vybudovat odmalička kladný vztah ke sportu, postupovali uvážlivě, nenutili děti příliš brzy k „závodnickým“ výkonům a řídili se především jejich psychomotorickým vývojem.
Kojenci v tělocvičně
S pohybem je vhodné začít již od prvních týdnů života. Nejdříve se jedná o polohování, správné nošení a podpůrné cviky, které již od prvních měsíců podporují správný pohybový vývoj miminka. Už i malý kojenec se může vhodně hýbat a vnímat svoje tělo i jinak než jen pasivně. Postupně volíme aktivity odpovídající věku dětí hlavně se zaměřením na celkový pohybový rozvoj.
Kurzy cvičení s nejmladšími dětmi probíhají za účasti rodiče a jejich cílem je rozvíjet základní pohybové návyky, podpořit koordinaci celého těla a rovnováhu, zaměřit se na rozvoj lezení, chůze a překonávání menších překážek.
„Skladbu lekcí cvičení v rámci jednoho semestru připravujeme tak, aby děti postupně získávaly nové dovednosti, následně se v nich zdokonalovaly a postupně k nim přidávaly další. Pomůcky a pohybové aktivity v hodinách různě obměňujeme, aby děti vnímaly pohyb při cvičení spíš jako zábavnou hru,“ vysvětluje zkušená trenérka.
- 6–12 měsíců – cvičení v tomto období u nás označujeme jako aktivní podporu psychomotorického vývoje – podporujeme zejména koordinaci těla, rovnováhu a motivujeme miminka do polohy „na čtyřech“. Hlavní část hodiny se odehrává na dráze z měkkých prvků, kde se děti postupně učí správně a jistě lézt, překonávat různé překážky a některé postupně přejdou k prvním, ještě však nejistým krokům. Zařazujeme motorická a koordinační cvičení, která nejsou v jiných zařízeních dostupná a dle našich zkušeností aktivně podporují pohybový rozvoj v daném období růstu. Převažují prvky hry matky s dítětem a cviky matky s dítětem bez pomůcek. Jako pomůcky nejvíce poslouží míče, obruče, padák, různé šikminy, tunely, měkké schody a další. Rozvíjí se jemná motorika, stimuluje ploska nohy, cvičí rovnováha a posiluje celé tělo.
2–18 měsíců – děti, které již jsou schopny samostatné chůze, případně chůze s oporou, potřebují pro zdokonalení základních pohybových návyků procvičovat lezení a chůzi zdoláváním různých překážek a přenášením předmětů. „V tomto období se zaměřujeme především na stabilitu, koordinaci a jistotu při pohybu, čímž posilujeme svalstvo celého těla. Zařazujeme již i velmi jednoduché cviky na žebřinách, kladině či trampolíně, abychom velmi pomalu poskytli dětem zkušenost i s jiným typem pohybu. Učíme je novým dovednostem, odvaze i spolupráci a respektování ostatních dětí. Zdokonalujeme také hrubou a jemnou motoriku,“ vyjmenovává klady cvičení s batolaty Kristýna Přibylová.- 18–30 měsíců – v tomto období se stává chůze samozřejmou součástí pohybu dítěte. Při rozcvičkách nebo na závěr hodiny se proto zařazuje zábavné běhání nebo „taneční prvky“. V průběhu hodiny děti překonávají různé překážky a mají větší volnost pohybu. Pracuje se také na prohloubení zkušeností s cviky na nářadí. Kladina, bradla, šikmé plochy i žebřiny se tak postupně stávají součástí každé hodiny. Děti se také učí skákat nejrůznějšími způsoby, stát na jedné noze, chodit po kladině. Výbornou a oblíbenou cvičební pomůckou je i míč. Děti se s ním učí házet, kopat, chytat ho… To vše patří k základním dovednostem, které je třeba prohlubovat právě u této věkové kategorie dětí. Rozvíjí se tak nejen obratnost a rychlost, ale i jemná a hrubá motorika. Děti se učí i orientaci v prostoru a vzájemné spolupráci.
Předškoláci – také u 3 až 5letých dětí je základem pohybové průpravy cvičení zaměřené na všeobecný pohybový vývoj a plavání. „K tomu je samozřejmě možné vyzkoušet třeba jízdu na kole, lyžování, bruslení, lezení nebo jiný sport, ke kterému mají rodiče blízko. Všechny tyto sportovní disciplíny by však měly děti v předškolním věku provozovat pouze jako doplněk všeobecné pohybové přípravy, nikoli jako hlavní zaměření,“ upozorňuje Kristýna Přibylová a zdůrazňuje, proč je sport pro děti tak zásadní. „Sport v dětech buduje smysl pro fair play, dává jim možnost vyniknout, ale i pocítit, jak je složité srovnat se s prohrou, učí je překonávat překážky. Sportující děti mají před svými vrstevníky často náskok, což samozřejmě má vliv i na jejich sebevědomí a zpětně je motivuje, aby u sportu vydrželi.“