Léto má být o radosti – pozor na skluzavky a trampolíny! | Monkey´s Gym

Léto má být o radosti – pozor na skluzavky a trampolíny!

Prázdniny jsou obdobím, kdy děti pobývají více venku, ale mají také více příležitostí k dovádění. Co můžeme udělat pro to, aby se z vylomenin nestaly zlomeniny, a naši potomci prožili léto spokojeně a ve zdraví?

Na kladině „Podle statistik je nejčastější příčinou úrazů u dětí pád, a to především v důsledku uklouznutí či zakopnutí. Následují úrazy způsobené pádem z jedné úrovně na druhou. K těm dochází především při více rizikových aktivitách, jako je cyklistika, bruslení, skoky do vody, skákání na trampolíně anebo třeba jízda po skluzavce,“ upozorňuje Kristýna Přibylová, autorka speciálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym, kde děti cvičí zábavnou formou podle svého správného psychomotorického vývoje.

K úrazům jsou více náchylní chlapci a mezi ty nejčastější patří poranění hlavy (otřesy mozku či jiné úrazy většinou bez vážných následků), následované různými podvrknutími či zhmožděninami, zlomeninami a popáleninami – právě ty tvoří významné procento úrazů, jimž lze ze strany dospělého zcela jednoznačně předcházet.

Ovšem opatrnosti je třeba všude, například i na „nevině“ vyhlížejících dětských hřištích.

Ohlídejte první jízdu

Skoky Než pustíme děti na atrakce umístěné na hřišti, měli bychom je alespoň rámcově prozkoumat – ujistit se, zda jsou všechny prolézačky, houpačky a skluzavky bezpečné, jestli nejsou nějak poškozené, aby se o ně náš potomek neporanil. I když pro dětská hřiště platí přísná bezpečnostní pravidla, bohužel ne vždy jsou dodržována.

„Až příliš často narazíte na prolézačku či houpačku, kde si děti mohou při neopatrném zacházení například přiskřípnout prsty. Také si vždy ověřte, co vaše dítě zvládne samo. Až když jste si jisti, že není třeba vaší asistence, teprve potom jej nechte na prolézačce či houpačce samotné. Toto pravidlo platí také pro skluzavky – i když se může zdát, že jsou bezpečné, nepříliš strmé a dostatečně pomalé, často až po první jízdě zjistíte, že tomu tak není,“ radí Kristýna Přibylová, která je sama maminkou tří malých dětí.

Pozor na trampolíně

Zkušená lektorka zároveň nabádá k velké opatrnosti a dohledu při dovádění dětí na dnes tolik oblíbených trampolínách. Právě na nich totiž dochází ke statisticky největšímu počtu úrazů. „Jednak jde o bezpečnost trampolíny samotné (důležité je ochranné polstrování na pérech a vnitřní ochranná síť – ta zcela zamezuje doskoku do prostoru pružin a zároveň brání i nárazu do stojny ochranné sítě). Ovšem svoji roli samozřejmě hraje i počet dětí na trampolíně a jejich věk. Nejjistější proto je, nechat vždy skákat pouze jedno dítě – nejvíce úrazů totiž vzniká, když do sebe děti při skákání narazí (často si takhle například navzájem vyrazí zub nebo zlomí nos). Malí „jumpeři“ zároveň musí dobře znát a dodržovat pravidla bezpečnosti – především nechodit po okrajích trampolíny za sítí, nevstupovat pod ni a nenosit na ni žádné ostré nebo tvrdé hračky,“ připomíná Kristýna Přibylová.

Mrštnost a pevné kosti

Žebřiny A co je pravdy na tom, že děti, které od útlého věku pravidelně sportují, jsou šikovnější a mrštnější než jejich vrstevníci, kteří žádné kurzy cvičení nenavštěvují?

„S tím určitě souhlasím. Děti, které jsou zvyklé se pohybovat a sportovat, jsou obratnější, dokážou vybalancovat různé rizikové situace a nepodléhají tak snadno pádům. Pokud už u těchto dětí dojde k úrazu, lékaři uvádějí, že následky bývají mírnější než u dětí, které se žádné pohybové aktivitě nevěnují. Současně jsou většinou sportující děti založením aktivní a netráví veškerý volný čas u počítače. Díky tomu udržují svůj svalově-kosterní systém výkonný, silný a méně zranitelný. Tyto děti také spíše dodržují základy správné výživy a tím pádem i dostatečné zavápnění kostí, které zaručuje jejich pevnost.“

Co se osvědčilo…

1. Být pořád ve střehu. Mějte děti stále pod kontrolou, a to i ve známém prostředí. Děti rády vymýšlejí nejrůznější vylomeniny a naše pozornost bohužel zcela přirozeně klesá tam, kde máme pocit, že dítěti nic nehrozí.

2. Dodržovat pravidelná hlášení. Se staršími dětmi se předem domluvte, kde budou, a že se vždy po několika „jízdách“ nebo jiných aktivitách přijdou nahlásit (nemají-li hodinky, pak je nesmysl se snimi domlouvat na čase).

3. Stanovit pevný bod pro případ ztráty. Vždy se předem domluvte na místě, kde se setkáte v případě, že se dítě ztratí. Případně jim dejte na ruku náramek se svým telefonním číslem tak, aby vás jiný rodič mohl zavolat, když bude mít dítko problém.